Covid-19 a jeho zásah do našich životů

Aktualizace 22.3.2020

Tato celosvětová pandemie zasáhla výrazně do našich běžných životů. Některým více, některým méně. Některých se už dokonce i osobně dotkla…

Ano, mám zkušenost s koronavirem (naštěstí ne pozitivní „snad“), o kterou bych se s vámi rád podělil. Povím vám teď můj příběh, který je podle mého názoru jasným důkazem toho, že slova našeho pana Premiéra a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha o tom, že máme vše pod kontrolou, že víme přesně kolik máme aktuálně nakažených a že testy probíhají v dostatečném množství, jsou naprosto zavádějící!!! Ale pěkně popořádku…

15. – 22. února jsme byli s rodinou na dovolené v italských Alpách, konkrétně v lyžařském středisku Folgárie. V průběhu dovolené jsem onemocněl angínou, na kterou jsem dostal antibiotika. (pozn. redaktora: v uvedenou dobu bylo v Itálii hlášeno několik jednotek lidí s nakažením novým koronavirem). Po navratu jsem šel na kontrolu k mému obvodnímu lékaři, protože mě stále bolelo v krku. Lékařka mi změřila CRP, které jsem měl stále zvýšené a prodloužila mi antibiotika tak, abych je bral celkem deset dní. Zdůrazňoval jsem, že jsem se vrátil z Itálie a že další členové rodiny mají také zdravotní obtíže. Lékařka tomu nevěnovala zvláštní pozornost. Potřeboval jsem se dát zdravotně dohromady, protože mě čekala za necelých 14 dní operace kyčle. Antibiotika jsem dobral a ještě s mírnou bolestí v krku šel na předoperační vyšetření. To bylo pondělí 2.3. Pro výsledky jsem si šel ve čtvrtek 5.3. Stále mě však škrábalo v krku a měl jsem kašel. Tentokráte už mému nakažení a dovolené v Itálii lékařka začala věnovat výrazně větší pozornost. Opět jsem popsal celou situaci. Po celkem asi 45 min. rozhovoru a doptávání se jsem odcházel s ordinace s výsledkem – předoperační vyšetření v pořádku – schopen podstoupit operaci. Situace se však začala měnit ještě týž den večer. Kolem devatenácté hodiny mi totiž zvonil telefon. Obvodní lékařka: „stále přemýšlím nad vaší situací a raději volám, že se spojím s hygienou a poradím se o rozhodnutí, zda byste neměl preventivně podstoupit vyšetření na koronavirus.“ Nic jsem nenamítal. Opětovným telefonátem však začalo to, proč celý tento příběh píši. Hygienička doporučila, abych zůstal dva dny v karanténě, což odpovídalo ještě dvou dnům inkubační doby. Dostal jsem kontakt – telefonní číslo – na „zdravotní bratry“ jak je nazvala má obvodní lékařka, na Bulovku, kterým jsem měl obratem zavolat s tím, že mě přijedou udělat odběry. Volal jsem tedy na uvedené číslo. Zvedl to jakýsi pan S., který komunikoval stylem řezníka popř. zedníka chcete-li. Začal jsem mu vysvětlovat můj příběh a co vlastně potřebuji. Pan S. mě s absolutní arogancí přerušil a řekl: „Nikam nepojede, to musí nařídit hygiena“. Odvětil jsem tedy, že to ale hygienička nařídila, že od ní máme kontakt na ně. Pan S. odvětil, že to je hrozný, že to číslo dávat všem a že teda ať pošlu na uvedené číslo na které volám SMS s mými nacionály, adresou, rodinám číslem a pojišťovnou a že v pátek přijedou… nakonec dodal snad. Už to ve mě vyvolalo nejistotu v tom, že „máme vše pod kontrolou“ jak jsem slyšel ze všech stran z TV od premiéra přes hlavní hygieničku až po ministra zdravotnictví. No nic, volal jsem obratem nadřízenému, abych jej obeznámil se situací. Celý pátek čekal na „kosmonauta“ jak nazvali mé děti zdravotníka, který jezdí dělat odběry (poznámka red.: viděli jej ve zprávách). Nervózně jsem celý den koukal z okna, jestli už jedou. Obeznámil všechny sousedy s nastalou situací a ubezpečil je, že se jedná jen o preventivní opatření a že nemusí mít strach. Kolem 16. hodiny jsem ale začal tušit, že dnes už nikdo nepřijede. V 19 hodin jsem zavolal opět na kontaktní telefon a očekával nepříjemného pana S. Tentokráte telefon zvedl jiný pán, který mě obeznámil se situací stylem „dnes jsme to nestihli, s největší pravděpodobností vás budeme kontaktovat zítra. S těmito slovy jsme hovory ukončili a já opět v nejistotě čekal na sobotu, zda někdo dorazí. Vnitřně jsem byl přesvědčen, že nikoli. A jak jsem se domníval, tak s taky stalo… V sobotu večer jsem byl rozhodnutý, že již nikam nevolám, že se obrátím na obvodní lékařku, aby z její pozice zajistila, aby „kosmonaut“ přijel. Bohužel k tomu všemu mě opět začínalo bolet v krku a já už tušil, že se mi vrací angína. V neděli ráno (pozn. to bylo 8.3.) jsem kontaktoval obvodní lékařku, vše jí vylíčil i včetně toho, že mám asi opět angínu, a domluvili jsme se, že zkusí kontaktovat hygienu. Po hodině a půl jsem obdržel zprávu, že se jí nedaří na hygienu dovolat a že vlastně když stejně s největší pravděpodobností nepůjdu na tu operaci, nebude tedy nutné testy na koronavirus podstoupit a ž mám v pondělí dorazit do ordinace. Toto už mě opravdu „rozsekalo“ protože jsem si přišel jak v říši divů… Byl jsem, anebo alespoň jsem se domníval, že bych měl být zanesen v nějakém systému anebo alespoň seznamu lidí, kteří mají podstoupit vyšetření na koronavirus, ale to nikdo neřešil… resp. řešil – řešila to krajská hygienická stanice v Benešově, která mi již v pátek volala adoptovala se, jak jsem se k nim vlastně dostal do seznamu a cosi tedy je a proč se chci nechat testovat… opět jsem vše vysvětlil. Odpověď byla, že teda si někdo přijede :-O. Následně mi volali ještě po celé výše popsané epizodě. Vysvětlil jsem, řekl, že test neproběhl. Odpověď mě opět šokovala: „OK, tak to nebudeme řešit, asi to tedy nemáte, neshledanou“ :-O…

Závěr? Snad koronavirus nemám (diagnostikována mi byla spálová angína), ležím v posteli s bolestí v krku, se suchým kašlem, ale bez teplot. Operace se nekonala… Možná je to dobře, aspoň jsem nic nechytl :-).

Bohužel můj příběh „neotestování“ zveřejňuje stále více lidí. Domnívám se, že nakažených není k dnešnímu dni 14.3.2020 v ČR 141 jak uvádí MZČR, ale tisíce, jen o nich nikdo oficiálně neví anebo minimálně nemluví?…

Aktualizace 22.3.2020

Po týdnu přináším aktualizaci mého příběhu. Jelikož mé zdravotní obtíže nepřestaly resp. odezněly příznaky angíny, ale zůstal dráždivý kašel a dušnost, rozhodl jsem se nechat se otestovat i kdybych si to měl zaplatit. (od 16.3. se na několika odběrných místech nechá otestovat i bez doporučení lékaře anebo hygieny – tzv. na vlastní pěst za cenu okolo 3 tis.). Chtěl jsem se ale nejdříve poradit s obvodním lékařem, kterému se ale nedalo dovolat, tak jsem zkusil hygienickou stanici, kde se mi v podstatě „vysmáli“, že to není možné, abych byl nakažený – po telefonu se totiž dělá vyšetření nejlépe?!? Poslal jsem ještě obvodní lékařce SMS, že jí prosím o názor a vyrazil směr Thomayerova nemocnice. Po cestě jsem dostal odpověď na mou SMS s doporučením, že se otestovat nechat mám, protože je klidně možné, že jsem celou dobu kromě angíny měl i koronavirus. To mě trochu ujistilo v tom, že se opravdu mám nechat otestovat a nemusím se cítit blbě, že jsem jeden z těch lidí, kteří to jdu jen „zkusit“. Když jsem dorazil k odběrnému místu, čekalo na mě překvapení, se kterým jsem ale tak trochu počítal – na odběr čekalo zhruba 45 lidí, kteří díky rozestupu min. 2 metry stáli ve zhruba 150 metrové frontě. Když jsem zjistil, že jeden odběr trvá okolo 10 minut, lehce jsem si spočítal, že se zřejmě na mě tento den už nedostane, protože odběrové místo fungovalo pouze do 15. hodiny. Rozhodl jsem se proto, že odjedu a vrátím se druhý den brzo ráno tak. Během odpoledne mě kontaktovala obvodní lékařka s informací od jiného pacienta, který byl na odběrech ve Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích a prý na odběry nečekal vůbec. Tak jsem vyrazil do ÚVN. Opravdu. Výrazně lépe zorganizované odběry probíhali v podstatě kontinuálně bez prostojů – jeden odběr zhruba 4 minuty ve více odběrných „kójích“. Stálo přede mnou 6 lidí z čehož pouze jediný neměl papírové doporučení od lékaře anebo hygieny a tohoto pacienta nechala sestra, která stála před stanem a zapisovala kontaktní údaje testovaných pacientů, odejít do kanceláře, kde se test musel zaplatit. Vzhledem k faktu, že já také žádné doporučení neměl, jsem byl přesvědčen, že budu taktéž odeslán testy zaplatit. Když se na mě dostala řada, začal jsem vysvětlovat „můj příběh“ uvedené sestře. Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale sestra kývla a i přes moje upozornění, že kromě SMS od obvodní lékařky nemám žádné jiné doporučení, a řekla, že mám jít do stanu. Ve stanu jsem byl posazen před prvního „kosmonauta“ :-), se kterým jsem podruhé vyplnil mé kontaktní údaje, byl jsem vybaven papírem se samolepkou a čekal, až se uvolní kóje. Po chvilce na mě zavolala lékařka – kosmonautka, že mám přistoupit do kóje. Výtěr provedený z krku a z nosu nebyl dvakrát příjemný, ale dal se vydržet i když ten z obou nosních dírek byl velmi hluboký a vyvolal u mě pocit toho, že se mi chce kýchnout a začali mi slzet oči. Kýchat jsem opravdu ve stanu a za dané situace 😀 nechtěl a podařilo se mi to „rozdýchat“. Venku jsem si omyl ruce desinfekcí a odebral se rychle zpět do auta čekat na výsledky, které mi měli být oznámeny do dvou dnů.

Stále jsem byl vnitřně přesvědčen, že nakažený nejsem, ale 100% jistý jsem si nebyl… Snažil jsem se proto doma nadále izolovat od všeho živého :-).

Výsledky jsem ale neobdržel po dvou dnech, ani po třech dnech, ale až v pátek odpoledne :-(. Nechci to nijak komentovat, i když si myslím, že negativní výsledky by mohl místo vytížených lékařů oznamovat medik student, kteří údajně měli být požádáni o výpomoc při nouzovém stavu. Popřípadě klidně i nějaký brigádník… No nic, výsledek jsem se nakonec dozvěděl – NEGATIVNÍ. Děkuji 🙂

JT